Dne 20. března 2013 schválila vláda České republiky aktualizovanou Státní politiku Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice. Dokument konkrétně uvádí, že „…je nutné zdůraznit, že počítačová, resp. digitální, gramotnost je stěžejním prvkem pro rozvoj znalostní a informační společnosti. Informační technologie by měly prostupovat celým procesem výuky na základních školách, nikoli jen v předmětech typu „Práce s počítačem“. Plné zapojení moderních technologií do výuky všech předmětů vnímá stát jako nezbytné v rámci posunu vzdělávacího systému od prostého mentorování faktů k důrazu na čtenářskou gramotnost, komunikační dovednosti a logické myšlení.” Součástí usnesení vlády k této koncepci je soubor opatření, z nichž se opatření č. 16 týká problematiky vzdělávání a ukládá MPSV ve spolupráci s MŠMT vypracovat strategii pro zvýšení digitální gramotnosti a rozvoj elektronických dovedností občanů.
Usnesením č. 538 ze dne 9. července 2014 schválila vláda Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, která nově stanovila základní rámec pro další rozvoj českého vzdělávacího systému. Součástí tohoto rámce je i rozvoj digitálního vzdělávání a jedním z jeho strategických a koncepčních dokumentů je Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. Ta byla přijata vládou 12. listopadu 2014 jako usnesení vlády ČR č. 927/2014.
Z některých výstupů k problematice rozvoje digitálních kompetencí (gramotnosti) se může zdát, že důvodem pro začlenění digitálních technologií do vzdělávání a rozvoj digitálních kompetencí žáků (občanů) je konkurenceschopnost naší ekonomiky. Nahlížet vzdělávání pouze optikou uplatnění na trhu práce daného stavem naší ekonomiky a aktuálními záměry na její rozvoj je ale poněkud zúžený pohled na věc. Úkolem vzdělávání je připravit žáky a studenty na život ve společnosti, kde trh práce je jen jedna část reality, které budou čelit. Jako argument postačí, uvědomíme-li si, jaká témata aktuálně hýbou veřejnou diskuzí u nás. A potom, ještě v rámci uvedení do problematiky, si uvědomit, jakou roli v této veřejné diskuzi hrají digitální technologie. Otázka zní – dokážeme předjímat, jak by realita mohla vypadat za pět, deset, více let a (!) shodneme se, jak bychom chtěli, aby vypadala?
Hned na začátku je třeba poznamenat, že téma často vzbuzuje emoce, namátkou: Svět za 18 let: zmizí polovina pracovních míst. Odepsaní jsou učitelé, vojáci i horníci, Indoš střídá Tabdoš, Digitální demence, Digitální demence a antidigitální džihád Manfreda Spitzera, Nechte povinné programování být!… Pro někoho bude nutné si jako první krok přiznat, že digitální technologie tu jsou, setkáváme se s nimi prakticky všichni denně a používáme je. A čistě ze zkušenosti s vývojem technologií předpokládat, že technologie se budou dál vyvíjet a dál budou ovlivňovat naše životy. Běžně dostupná moderní digitální zařízení zpravidla nejsou myslitelná, přesněji plně funkční, bez připojení k internetu. Možnost propojit se, svobodně sdílet informace, spolupracovat, obchodovat, bavit se, učit se (cokoli od kohokoli) prostřednictvím digitálních sítí a data, která v rámci těchto aktivit poskytujeme, způsobila už leckomu vrásky na čele. Ve vzdělávání se na téma vlivu rozvoje digitálních technologií ve společnosti diskutuje ve dvou liniích:
- jak se proměnily požadavky na kompetence, které (informační) společnost a každý z nás potřebuje k úspěšnému a spokojenému životu,
- jak se proměnily způsoby, kterými je možné těchto kompetencí dosahovat a rozvíjet je.
Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (dále SDV) popisuje vizi vzdělávání v digitálním prostředí a navrhuje opatření, která zajistí podmínky příznivé pro rozvoj vzdělávací soustavy v duchu této vize. Vize říká, že „vzdělávací systém bude zajišťovat výbavu každého jedince bez rozdílu takovými kompetencemi, které mu umožní se uplatnit v informační společnosti a využívat nabídky otevřeného vzdělávání v průběhu celého života„. Jako většina vizí je i tato poněkud matná a lze si pod ní představit mnohé. SDV zpřesňuje cíle na nejbližší období:
- otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
- zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
- rozvíjet informatické myšlení žáků.
Jedny z opatření SDV jsou i revize a aktualizace rámcových vzdělávacích programů (RVP). Úprava a schválení nových RVP je nezbytná podmínka naplnění cílů, které stanovuje SDV. K proměnám výuky a rozvoji potřebných kompetencí žáků ale zdaleka nestačí. Většina opatření SDV také směřuje k podpoře tohoto základního kroku (vzdělávání učitelů, rozvoj školní digitální infrastruktury, podpora inovací ve vzdělávání, příprava učebních a metodických materiálů, veřejná diskuze a kampaň vysvětlující a obhajující potřebné změny).
Úkolem pracovní skupiny k inovacím ICT kurikula Národního ústavu pro vzdělávání je učinit první krok: zpracovat koncepci rozvoje digitální gramotnosti a informatického myšlení žáků od počátků školní výuky, vymezit v duchu této koncepce vzdělávací obsah a navrhnout začlenění tohoto vzdělávacího obsahu do rámcových vzdělávacích programů.
Ivan Ryant
30.4.2016 at 21.11K informatickému myšlení jsem napsal pár článků, které zveřejnil Dan Lessner na blogu Učíme informatiku: Víme jak vytěžit informaci z textu a Víme jak modelovat struktury pojmů (zatím 2 díly, třetí vyjde během několika dnů). Nechápu, proč všichni, kdo rozhodují o způsobech, jak rozvíjet způsobilost žáků k řešení problémů, zatvrzele ignorují, že za klíč k této způsobilosti je odedávna považován systémový přístup (viz např. Wiener: Kybernetika a společnost). Ani v tzv. informatickém myšlení nejde o nic jiného.
My, kteří se už pár desítek let věnujeme výpočetní a sdělovací technice a s obavami sledujeme nebezpečné hry, které kolem ní rozvíjejí nezodpovědní kariérní politici a státní úředníci, se nedivíme, že neustálé posouvání a podsouvání významů, rozmlžování pojmů a dokumenty, na kterých je nejdůležitější to, co zamlčují, provokují emoce (konkrétně mám na mysli třeba Indoš). Stejně nepříjemně na mne působí i článek, který právě komentuji.
Donekonečna vysvětlovat triviální samozřejmosti ve mně vyvolává pocity zlé marnosti. V jednom ze zmíněných článků jsem o tom napsal: \“Neznalost je nadějnou formou blaženosti, neboť v sobě skrývá poznání in potentiam, ale je strašné muset snášet ignoranta, a ještě strašnější je sám se ignorantem stát … jakkoli se ignorance může zdát být zvláštní, zvrhlou a definitivně beznadějnou podobou svatosti.\“
Bořivoj Brdička
2.5.2016 at 8.00Pane Ryante, už jste někdy zkoušel přesvědčit většinu lidí kolem sebe a začal tím, že jste je nazval „ignoranty“?
Ivan Ryant
2.5.2016 at 14.37Buďte zdráv, pane Brdičko, překvapuje mě, že zrovna vy se mě ptáte na moje zkušenosti; jistě máte sám dost podobných zkušeností jako já. Ale když se ptáte, odpovím. Moje zkušenost je, že ignoranta nelze přesvědčit o ničem trpělivým vysvětlováním, a proto je zbytečné to zkoušet. Proto to také zásadně nedělám ani ve svém předchozím diskusním příspěvku. Ignoranty nezajímá, že dělají chyby — na jejich chyby doplatí ti druzí. Nezajímá je, co jim kdo říká. Snažím se jen upozornit ty, které to zajímá, na slabiny a nedostatky, které jsem zaznamenal. Stále pokleslejší, čím dál vyprázdněnější jazyk, je smutným dokladem toho, že uvažované tzv. \“inovace ICT kurikula\“ nemohou vést k ničemu lepšímu než k dalším Indošům, které provokují emoce. Co můžete čekat od dokumentu plného floskulí (elektronická dovednost, informační technologie), kde se nesklonná zkratka může objevit na místě přívlastku shodného (ICT kurikulum) a kde nejvyšším cílem je uplatnění absolventů na \“trhu práce\“? Je snad cílem vzdělávání nadělat z lidí, kteří se narodili svobodní, obchodovatelné mluvící věci? Bloomova taxonomie má asi tak šest stupňů, Maslowova pyramida pět — a inovované kurikulum se nedohrabe výš než na třetí. Kdo to tady chce dělat z našich dětí nevolníky? S ignorancí je potřeba bojovat. Jsme-li učitelé, braňme naše děti!
Bořivoj Brdička
3.5.2016 at 8.24Snažím se z toho, co říkáte, pane Ryante, pochopit, co chcete. Naši Strategii vnímáte jako další Indoš, i když záměr jasně říká, že nebude zahrnovat dodávky HW do škol a budovat nové portály. Tvrdíte, že brání dospět ve výuce k vyšším stupňům porozumění problémů, které tento svět sebou nese. To je hodně silné tvrzení, které, myslím, není oprávněné. Jsem připraven ho vyvrátit. Rád bych ale naši diskuzi zaměřil raději na něco konstruktivního. Máte snad nějaký lepší návrh, co by se mělo dělat? Myslíte, že NIC je lepší?
Ivan Ryant
3.5.2016 at 11.11Domnívám se, že je potřeba odlišit dvě věci. (1) Úmysl tvůrců strategie je pravděpodobně dobrý a k němu bych měl pár konstruktivních připomínek bez nároku na prosazení, ale na pochopení ano — prostě proto, že vždycky je co zlepšovat a je lepší nedostatky znát, než se potom hrozně divit, až nastane katastrofa. (2) To šílené ptydepe, které jsem chápal, dokud šlo o dokument, který bylo potřeba protlačit schvalovacím masomlýnkem všelijakých kariéristů. Ale teď, když se má \“strategie\“ vrátit zpátky k nám informatikům jako \“inovace ICT kurikula\“ do RVP, tak se dožaduji, aby byla vyjádřena způsobem, který nese informaci, neposouvá významy slov, nevytváří falešné dojmy, nepodsouvá skryté úmysly různých darebáků do závazných dokumentů, neumožňuje zlomyslné výklady. Když místo \“technika\“ napíšu \“technologie\“ nebo místo \“data\“ napíšu \“informace\“, tak to sice vypadá honosně a může to zapůsobit na hlupáka, ale nesvědčí to o ničem jiném, než že ze sebe dělám něco, co nejsem, že jsem kariérista. Abych nemluvil jenom o sobě, dám Vám jiný příklad: před chvílí jste v jiné diskusi použil slovo \“oportunista\“. Z kontextu mi vyplynuly významy: potížista, notorický stěžovatel, hnidopich apod. Pamatuju si dobře na dobu, kdy byl můj táta označen za pravicového oportunistu — tehdy jsem si dal význam slova \“oportunista\“ vysvětlit. Druhá věc je, že normalizační propaganda posunula význam původní a bez vysvětlování, jen pomocí kontextu, podsunula tomu slovu význam jiný. Tak se dělá propaganda, dost hnusná propaganda. Nedivte se, že mi to vadí.
Netvrdím, že strategie \“brání dospět ve výuce k vyšším stupňům porozumění problémů…\“. Jde zase jen o to, že nejvyšší cíl, který jsem našel v článku, ke kterému zde vedeme diskusi, je uplatnění na \“trhu práce\“. Opět věřím, že jde jen o bezmyšlenkovitou frázi, která však bohužel dává příležitost kariéristům, darebákům a novodobým otrokářům, aby nás a naše dětí mohli zotročit (samozřejmě že působením neviditelné ruky korporací, jak jinak?) Koho dnes zajímají jakési pravdoláskařské, zbytečné, dávno zapomenuté řeči o nějakých dílnách lidskosti, že?
Jan Maršák
3.5.2016 at 14.12Ad Ivan Ryant:
1. Pane inženýre, ve svém posledním komentáři říkáte, že nejvyšší cíl, který jste našel v článku, je uplatnění na „trhu práce“. Ale v článku výše (pokud oba máme na mysli článek Inovace ICT kurikula) se nic takového netvrdí. Tam se naopak říká, že “ Nahlížet vzdělávání pouze optikou uplatnění na trhu práce daného stavem naší ekonomiky a aktuálními záměry na její rozvoj je ale poněkud zúžený pohled na věc.“ Uvedená výtka k článku ve Vašem komentáři se mně tudíž jeví jako jako nedůvodná.
2. Pana doktora Brdičku (poněkud káravě) upozorňujete , že v jiné diskusi užil slovo „oportunista“. Následně se však Váš komentář hemží termíny jako „darebáci“, „kariéristé“, „novodobí otrokáři“. Užití takovýchto termínů v argumentaci může být jistě působivé, ale jeví se mně poněkud laciné určené k tomu, aby působilo na emoce čtenáře. Tudíž též propaganda.
Ivan Ryant
3.5.2016 at 17.06Ano, souhlasím s panem Maršákem v obou bodech. Za výlev o zotročování se omlouvám, unáhlil jsem se, děkuji panu Maršákovi za výtku a jsem rád, že se v tomto bodě shodnu s autory článku. Nicméně trvám na tom, že nebezpečí zotročování nebo znevolňování žáků hrozí a měli bychom se bránit (konkrétně vzpomínám např. na katalog požadavků CERMATu ke státní maturitě).
E Kocourek
3.5.2016 at 18.07Na obranu uplatnění absolventů na „trhu práce“
Vzdělání může mít různé cíle, a z něčího pohledu mohou existovat cíle „vyšší“ nežli uplatnění absolventů na „trhu práce“. Ale pokud řešíme financování vzdělání a nahlížíme problematiku z pohledu „investora“ (přičemž tím investorem může být student, rodič, obec i stát), pak IMO potřebujeme nějaká objektivní, vyhodnotitelná a měřitelná kriteria. Avšak všechny „vyšší“ cíle vedou na kriteria zcela subjektivní a „měřitelná“ prostředky výrazně nedůvěryhodnými.
Naopak kriterium „uplatnění absolventů na trhu práce“ mi připadá jako vynikající (objektivní a měřitelné) kriterium pro hodnocení jak obsahového zaměření toho kterého studijního oboru, tak i kvality vyučování onoho oboru na konkrétním pracovišti.
A vrátím-li se k oněm „vyšším“ cílům, prohlašuji, že „uplatnění absolventů na trhu práce“ považuji za nejvyšší cíl mezi všemi těmi cíli, jejichž dosahování a dosažení lze smysluplně vyhodnocovat.
Ivan Ryant
3.5.2016 at 19.33Ale vždyť jo, vždyť se podívejte na Maslowa a na Blooma a najdete pro každý stupeň naprosto specifické objektivně pozorovatelné projevy toho, že jich hodnocený člověk (chovanec) dosáhl.
Mgr. David Hawiger
3.5.2016 at 19.52Dobrý den pane Ryante,
jsme na začátku nemalého počtu úkolů směřujících k cíli „inovovat ICT kurikulum“. Zkusme se oprostit od hledání více či mně významných nedostatků a dovolím se nejprve soustředit na to klíčové – je potřeba inovovat kurikulum nebo postačí nějaké dílčí úpravy?
Pokud je potřeba napnout síliy k inovaci, pak máme dvě možnosti. Buď se uzavřít a odbornou veřejnost do počátečního dění nezatahovat nebo nabídnout komunikační prostor od počátku práce. Byť jsem spíše zastáncem toho prvého, obě možnosti považuji za zcela legitimní a rovnocenné (čímž sděluji i to, že budu plně respektovat volbu druhé cesty). Nicméně není jednoduché přijmout druhou cestu, když hned v počátku dostanete „pár facek“ ;-).
Ivan Ryant
4.5.2016 at 0.40S.V.B.E.E.V., pane Hawigere — a jakou reakci jste čekal na takhle napsaný článek? Hluboké mlčení? Ke čtení to vážně není. Mne článek znechutil už po přečtení prvních sedmi anglicismů, dvou technologií, jedné problematiky a souboru opatření. A pak už to šlo facka za fackou, kopanec za kopancem: dvakrát realita místo skutečnosti (realita znamená něco jiného). destkrát technologie (přitom většinou jde o techniku, ne o technologii), třiadvacetkrát digitální (ani jednou číslicový), sedmkrát kompetence (ani jednou způsobilost) atd. Pokleslost vyjadřování je projevem pokleslosti myšlení, je to projev bezohlednosti vůči čtenáři. Tak kdo koho tady fackuje?
Bořivoj Brdička
4.5.2016 at 7.04To, že strategie nepopisuje projevy toho, kam žák ve svém vývoji dospěl, nechápu jako chybu. Dočkáte se toho ale zcela jistě v návrzích na úpravu RVP. Co bych naopak za chybu považoval, by bylo uzavřít možnost o naší práci od počátku diskutovat. O to větší problémy by nás pak čekaly po zveřejnění výsledků. Ale my přece nechceme dělat další reformu, kterou jen učitelům vnutíme hotovou a povinnou!
Jan Maršák
4.5.2016 at 14.14Ad Ivan Ryant:
Proč by pane inženýre mělo být použití termínů technologie, realita, digitální či kompetence „facka za fackou, kopanec za kopancem“?
1.Pojem technologie je dnes naprosto běžně používán a nejde o žádnou pokleslost ve vyjadřování. Pojem technologie se dnes nechápe jako totožný s pojmem technika:technologie je založena na vědě a schopná zdokonalování pouze s pomocí vědeckého výzkumu. Technika byla hlavně založena na empirickém poznání a zdokonalovaná prostřednictvím tak říkajíc pokusu a omylu.
2. Realita je něco jiného než skutečnost? Podle mého názoru jde o totéž, takže opět žádná pokleslost ve vyjadřování.
3. I termín digitální je dnes zcela běžně používán a stal se tak běžný jako např. termíny hardware či software a mnoho dalších. Nebo snad i používání posledně dvou uvedených termínů budeme považovat za pokleslé vyjadřování a bezohlednost vůči čtenáři?
4. Termín kompetence je též dnes používán zcela běžně a z hlediska srozumitelnosti pro čtenáře není o nic horší (podle mne) než termín způsobilost.
Avšak Váš názor na článek Vám neberu. I když ho nesdílím.
Ivan Ryant
4.5.2016 at 16.30Myslím, že se zásadně mýlíte, pane doktore.
RNDr. I. Marek
4.5.2016 at 18.07Dokážete vyhodnocením dosažení určitého stupně \“podle Blooma\“ posoudit, zda hodnocený člověk nestuduje úplně zbytečný obor?
Ivan Ryant
4.5.2016 at 19.17Nechápu. Co to je „úplně zbytečný obor“?
Jan Maršák
4.5.2016 at 19.41Pane inženýre, nechápu co je nepochopitelné na termínech jako technologie, kompetence nebo digitální? A proč by jejich používání mělo být nějakým objektivním (!) projevem pokleslosti vyjadřování? V čem pak tyto termíny nesou více šumu než termíny technika, způsobilost nebo číslicový? Vaše tvrzení, že užíváním těchto termínů někdo zvyšuje entropii světa anebo dokonce je vinen před Bohem (!?) zní už trochu jako straw man argumentace. (Mimochodem znamená to snad, že budeme před Bohem (?) zbaveni viny, pokud uvedená, Vámi proskribovaná, slova nebudeme používat? Pak by ovšem měl být vypracován seznam všech takových slov, jejichž používání by mohlo zvyšovat (podle Vás) entropii světa či nás činiti vinnými před Bohem, či lidmi.)
A která díla Norberta Wienera máte na mysli? Četl jsem Cybernetics or the Control and Communication in the Animal and Machine, The Human Use of Human Beings, Nonlinear Problems in Random Theory, The Tempter, God and Golem. Ale jak to souvisí s naší diskusí?
Ivan Ryant
5.5.2016 at 4.37Výborně. Z Wienera znám Kybernetiku a společnost (česky vyšla 1963) a kdysi jsem četl ještě Kybernetiku (1960), ale z té si už moc nepamatuju. Takže konkrétně mám na mysli Human Use of Human Beings. V kapitole o pokroku a entropii čteme o rostoucí entropii vesmíru, o ostrůvcích klesající entropie a o rozdílu mezi ďáblem manichejským a Augustinovým. Je rozdíl mezi přirozeným růstem entropie a úmyslným zvyšováním entropie. V kapitole o mechanismu a dějinách jazyka se dočteme, že jazyk slouží k vyjadřování informace, pomocí zpráv informaci přenášíme a že zvyšování entropie se týká také zpráv — šumem se informace ztrácí. Dočteme se o vývoji jazyků včetně vývoje vyjadřovací schopnosti, významových posunů a \“opotřebení jazyka\“. Vývoj jazyka je jednak potřebný (aby lidé dokázali sdělovat, co potřebují), ale také brání porozumění starým textům — i ve zprávách se samovolně časem zvyšuje entropie, informace se vytrácí. V kapitole o právu a sdělování se dočteme o úmyslném vnášení chaosu do informací protistrany v soudním sporu. Z kapitoly o úloze intelektuálů a vědců cituji: \“Obhajuji v této knížce stanovisko, že integrita sdělovacích kanálů vnitřní komunikace je podstatná pro blaho společnosti.\“ a dál: \“…existuje-li sdělování bez vnitřní potřeby něco sdělit, pouze tak, že někdo chce dosáhnout společenské a intelektuální vážnosti tím, že by se stal jakýmsi knězem sdělování, pak kvalita a informační hodnota zprávy klesá jako závaží.\“
Záměrné klamání příjemce zprávy je nemravné. Proto také záměrné vnášení šumu do sdělení se dá na základě Wienerova výkladu chápat eticky jako nemravné jednání, pokud porušuje pravidla hry (ve smyslu teorie her) a tím klame příjemce. To, že se s některými slovy běžně setkáváme v posunutých významech, přece neznamená, že to je normální. Někteří lidé běžně říkají slova jako technologie, kompetence nebo digitální, další zase běžně kouří, lžou, zbytečně se rozčilují, podvádějí manželku, pomlouvají kamarádky nebo se mrzačí v autech. Taková slova už nejsou \“termíny\“, nýbrž líbivé udičky na chytání hlupáků, kteří je pak donekonečna opakují. Informačně vyprázdněná slova pak svádějí k interpretaci podle kontextu — skvělý nástroj marketingu nebo propagandy (viz \“oportunista\“). A informačně vyprázdněné dokumenty pak umožňují různým chytrákům, aby se napakovali (např. Indoš) nebo zotročovali lidi (např. katalog požadavků CERMATu).
Technika není technologie (podívejte se do naučného slovníku a nepište sem, co se vám zrovna hodí), podobně jako krychle není čtverec (ačkoli rozdíl mezi kostkou a kostkovaným vzorem na košili k takové záměně svádí). Jinak se stane, že čínské pojednání o vodíkové bombě může být interpretováno jako lyrická báseň o vánku čeřícím hladinu jezera. Proto je rozmlžování pojmů jedním z objektivních projevů pokleslosti vyjadřování.
Opravdu mě mrzí, že zde musím bez nároku na odměnu po lopatě vysvětlovat tak základní samozřejmosti, místo abych se pořádně vyspal na dnešní výuku ve škole!
Ondřej Neumajer
5.5.2016 at 8.12Dobrý den, pane Ryante,
velmi si vážím Vašeho rozhledu a budu rád za Vaše postřehy. V principu je Vámi citovaná myšlenka o zvyšování entropie dobrým postřehem a měla by být pro autory kurikulárních dokumentů mementem. Zde hraje roli ještě jeden argument, resp. pohled, který nabízím. Pojmosloví jako technologie, digitální či kompetence je tak běžné, že by naopak bylo nepřesné používat původní jejich významy. Např. o používání technologie ve významu techniky se zmiňuje Wikipedie hned ve druhé větě (https://cs.wikipedia.org/wiki/Technologie), pojem kompetence je pedagogický terminus technicus zakotvený v pedagogice nejen v ČR. Musíme si uvědomit, že nevytváříme materiály pro úzkou elitu vědců, ale pro 130 tis. učitelů (a milion studentů). Považuji za pravděpodobnější, že většina z nich Wienera nečetla, zato budou postavení před úkol převést nové znění RVP do vlastního ŠVP. Budeme muset najít minimálně 5,5 tis. učitelů (tolik je škol), kteří to pochopí a informatické myšlení budou schopni učit.
Trochu tuším, že Vás stejně nepřesvědčím, nicméně považuji za důležité toto napsat. Především Vás prosím o zmírnění Vašeho „důrazu“ v těchto blogových komentářích, protože v cíli se patrně shodujeme a byla by škoda síly nespojit. Lidí, kteří budou proti zavádění informatického myšlení proti nám, bude už tak hodně.
Pěkný den
ON
E Kocourek
5.5.2016 at 16.39Neočekávám, že se lidé budou protivit zavádění informatického myšlení. Já jsem celkem pro (zavádění IM). Ale protestuji, vidím-li vydávat prosazování (nebo jen omílání) nesmyslného a zneužitelného textu typu \“Strategie digitálního vzdělávání\“ za zavádění informatického myšlení. Kdyby se lidé protivili tomuto, chápal bych to.
Výrok \“Budeme muset najít minimálně 5,5 tis. učitelů (…), kteří to pochopí a informatické myšlení budou schopni učit.\“ je míněný vážně? Nebo je to vaše představa drsného žertování? Pokud vím, máte návrh definice IM. Netušíte, jak se IM má projevovat v praxi, netušíte jak to budete ověřovat, netušíte kolik lidí (nebo učitelů) schopností IM vládne.
Budete muset najít …
Jan Maršák
5.5.2016 at 17.23Ad Ivan Ryant:
1. Technika a technologie: Nepíši zde, co se mně právě hodí, pane inženýre. Co jsem napsal je převzato z odborné literatury. A naučný slovník není nějaká neomylná „svatá kniha“ s jedinou pravdou.
2. Vaše argumentace typu „krychle není čtverec“ apod. je jen další z emocionálních reakcí, kterými zde skutečně nešetříte. A poslední věta ve Vašem posledním komentáři přece už nepatří do diskuse o odborných otázkách. Vždyť právě věty tohoto druhu přece zvyšují entropii (proti čemuž brojíte), protože nepřinášejí žádnou relevantní informaci, která by mohla diskusi posunout dále.
3. Mimochodem, má výše zmíněná věta snad z Vaší strany také naznačovat oponentům jejich odbornou nedostatečnost? A snad dokonce chcete v oponentech vyvolat pocit, že se jim obětujete bez nároku na odměnu (finanční?), když jim musíte dokola vysvětlovat „samozřejmosti“ (které ke všemu nechtějí nebo neumějí pochopit)? Navíc, v důsledku toho, se Vám ještě nedostává dostatek spánku potřebného pro výuku ve škole.
Ivan Ryant
5.5.2016 at 23.25No dobře, tak já se asi přestanu vztekat a začnu se chovat pokud možno normálně. Stejně jsme sklouzli od podstatných témat k dohadům o posouvání významů. Přitom není důvod, aby si na svůj blog mohl každý napsat, co chce, aniž bych ho zrovna já mentoroval (zase jedno vydařené slovo z článku). Jestli se jedná o vnitřní poznámky skupiny inovátorů koloběhu učiva v oboru výpočetní a sdělovací techniky, kteří si navzájem tímto způsobem rozumějí, nemohu mít proti článku námitek. Ale dokumenty určené pro veřejnost by se měly psát jinak nejen kvůli těm vyprázdněným slovům, o kterých se zde dohadujeme.
Každý příspěvek do této diskuse jsem si po sobě nejmíň dvakrát přečetl a vynechával jsem osobní výpady a expresivní formulace, ke kterým webová diskuse svádí. Jestli má někdo pocit, že jsem to přehnal s emotivností, tak bych rád podotkl, že jsem zveřejnil jen slabý odvar. Nerad bych se kohokoli z diskutujících nepříjemně dotkl do té míry, že by se se mnou rozešel ve zlém. Jsem rád, že pánové Brdička, Hawiger a Neumajer mi nabízejí podanou ruku.
Komentář o zvyšování entropie byl určen speciálně dr. Maršákovi, snažil jsem se jen vysvětlit svoje předchozí argumenty způsobem, kterému pan doktor rozumí. Při psaní jsem měl už zase ten pocit zlé marnosti, že on sám přece musí dobře znát, co mu právě píšu, že mě zkouší a nutí, abych ho konfrontoval s tím, co sám dobře ví, ale nechce to otevřeně přiznat. To jsem také měl na mysli v poslední větě, která pana doktora zřejmě popudila.
Myslím si, že každý, kdo chce trochu dělat do informatiky, by měl znát Wienerovu Kybernetiku a společnost — jsou tam populárně vysvětlené principy, které by měli všichni znát a nemělo by být potřeba je vždy znovu a znovu vysvětlovat. Je to podobný základ jako pro právníky Zákon dvanácti desek. Znát Kybernetiku a společnost není věcí rozhledu, spíš nezbytnosti.
Pokud jde o významy slov, tak mě pan doktor Neumajer opravdu nepřesvědčil. Nijak se nevyrovnal s mojí předchozí námitkou, že co je běžné, ještě zdaleka nemusí být normální (zejména když to nefunguje). Opravdu mi nejde o elitu vědců (vždyť ani sám nejsem vědec), ale jde mi právě o těch 130 tisíc učitelů a milion studentů. S několika desítkami z nich se běžně stýkám, takže bezpečně vím, že téměř vůbec nepoužívají slova \“kompetence\“, \“digitální\“ nebo \“technologie\“, když chtějí jeden druhému sdělit informaci (prostě proto, že tato slova informaci nenesou). Když píší dokumenty pro úřady nebo závěrečné práce (maturitní, bakalářské, magisterské…), tak co by pro to lejstro s razítkem neudělali — jenže tam jde o lejstro s razítkem a ne o sdělení informace. Pan doktor zná asi nějaké jiné učitele a jiné studenty…
Je mi líto, že se musím pořád dokola opakovat.
K informatickému myšlení: pan Lessner zveřejnil zbytek mého článku o konceptuálním modelování. Pojem informatické myšlení se nám taky začíná pořádně rozmlžovat. Všichni se shodneme, že na informatickém myšlení záleží a pak nám uniká, že ne všechno, na čem zálěží, musí být ausgerechnet informatické myšlení. Přitom máme jakési vymezení pojmu, kterého bychom se měli držet. V článku o konceptuálním modelování se snažím jít k podstatě věci.
Jan Maršák
6.5.2016 at 13.43Ad Ivan Ryant:
Pane inženýre, ani já už se nechci pořád dokola opakovat a zvyšovat tak zbytečně entropii světa(?). Doufám jen, že pouze proto, že nesouhlasím s Vašimi názory, nebudu snad „vinen před Bohem“ a následně nepropadnu peklu.
Jaroslav Vávra
6.5.2016 at 15.20Vážení, jen pro odlehčení: https://www.youtube.com/watch?v=BKorP55Aqvg Komediální skeč zaměřený na vztah manažer – expert
Přeji hezký víkend.
E Kocourek
7.5.2016 at 17.21K informatickému myšlení: podíval jsem se do Ing.Ryantova článku o konceptuálním modelování. Ing.Ryant píše velice zajímavé věci, i když netvrdím, že jim všem rozumím. Nejspíš ještě tak malinké části. Zaujala mě ona devadesátiminutová přednáška pro studenty. Asi nikdo nezjišťoval, co těm studentům dala. Ale třeba má Ing.Ryant svoji představu, co jeho přednáška studentům dala? Oč se ti studenti přiblížili ke získání schopnosti informatického myšlení?
Na stejném serveru (jako konceptuální modelování) publikoval Ing. Pavel Roubal článek „Strategie digitálního vzdělávání aneb neztratit stopu“ a to je věru nářez! Jak mohou ministeriálové a digitální stratégové pokračovat ve svém nesmyslném pinožení kolem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, aniž by se nejdříve vypořádali s takovýmto textem? A když píšu „vypořádali“, mám na mysli cosi jiného než pečlivé ignorování.
Netvrdím, že s Ing.Roubalem ve všem souhlasím. To proto, že on ten článek psal z pozice optimisty. Já jsem ve věci SDV pesimista.
Ondřej Neumajer
8.5.2016 at 21.12Dobrý den, pane Kocourku.
Dobře, že jste připomněl článek Pavla Roubala, aby nezapadl. Skutečnost, že je pan Roubal v týmu kolem revizí ICT v RVP, Vás snad potěší. Připomněl jsem si jeho 6 doporučených akcí na konci článku: čtyři z nich jsou v plánu a pracuje se na nich, jednu považuji za téma k diskuzi (volitelná informatika v povinné části maturitní zkoušky) a s jednou nesouhlasím (zvýšení platu pouze části učitelů – informatiků).
Pokud byste ale kritizoval, že o probíhajících aktivitách se nelze nikde dočíst, nezbylo by mi, nežli souhlasit.
ON
E Kocourek
9.5.2016 at 20.05Nepotěší, pane Neumajer. Kdybych věděl, že v onom týmu má pan Roubal rozhodující slovo nebo aspoň právo veta, to by potěšilo. Ale – jak vás tak čtu – odhaduji, že to asi nebude ten případ.
Proberme si těch 6 doporučení: 1) změna obsahu výuky a kritické myšlení, 2) změna hodinové dotace, 3) informatika maturitním předmětem, 4) výukové materiály, 5) školní správci IT, 6) získání kvalifikovaných učitelů. A vy, pane Neumajer, píšete, že (3) je k diskusi a se (6) nesouhlasíte. To byste ale měl vysvětlit dvě věci:
a) Se kterou částí Ing.Roubalova zdůvodnění bodu (6) nesouhlasíte?
b) Kde tedy ty kvalifikované učitele vezmete? Nebo to chcete zmáknout BEZ kvalifikovaných učitelů?
A teď k těm čtyřem doporučením, která jsou v \“v plánu\“: Ad 1) \“Změnu obsahu výuky\“ zvládne zručný ministerský úředník škrtem pera od zeleného stolu, ale bez dostatečného množství kvalifikovaných učitelů to bude úspěch pouze \“papírový\“. A nevěřím, že režimu tak usilovně potlačujícímu svobodu projevu se najednou zachce vychovávat studenty s kritickým myšlením. Ad 2) Skutečná změna hodinové dotace by představovala na školách opravdovou revoluci. Že by to Ministerstvo risklo? Ad 4) Z toho nic nevyplývá. Nebudou-li existovat kvalifikovaní učitelé, kteří by podle těch materiálů učili a posoudili jejich kvalitu, může za \“profesionální\“ výukový materiál vyhlásit kdokoli cokoli. Ad 5) Toto doporučení je \“k diskusi\“ podle mne. Tady půjde o opravdové peníze a chci vidět, kolik peněz půjde na správce, když na učitele evidentně žádné peníze nepůjdou.
Co se týče doporučení (3), je pro mne zcela nezajímavé. Odhaduji, že učitelé jsou už tak dost alergičtí na další a další a další \“vylepšování\“ maturit.
Kritizovat, že se nedočtu \“o probíhajících aktivitách\“? Proboha proč kritizovat takovou prkotinu, když se nedočtu o přijatých rozhodnutích? Opakuji: kde vezmete ty kvalifikované učitele?
Bořivoj Brdička
11.5.2016 at 7.19Nezbývá mi, než opět upozornit náhodného čtenáře, že pan Kocourek (obávám se vědomě) překrucuje fakta, pravděpodobně s cílem rozvrátit naše snahy o změny již v zárodku a znemožnit racionální diskuzi.Pan Neumajer řekl, že \“nesouhlasí se selektivním zvyšováním platů pouze učitelům ICT\“ a pan Kocourek z toho vyvodil, že nechce mít kvalifikované učitele informatiky. Takto se nikam nedostaneme!!!
Za sebe ještě dodávám, že se ministerstvo rozhodlo na zkvalitnění této aprobace nasměrovat výzvu OPVVV v řádu stovek milionů. Pane Kocourku, to neznamená, že si myslím, že to stačí!
E Kocourek
11.5.2016 at 19.40Jaro, léto, podzim, zima a … Kocourkovy komentáře.
Na rozdíl od pana Brdičky, který je přesvědčen, že mým komentářům rozumí a že z nich vyčte i smysl skrytý mezi řádky, já jsem přesvědčen, že většinu textů (ne-li všechny) pana Brdičky vůbec nechápu. Z výroku pana Neumajera, že „nesouhlasí se selektivním zvyšováním platů pouze učitelům ICT“ jsem vyvodil pouze to, že (já!) nechápu, jakým mechanismem tedy získá kvalifikované učitele ICT. Dokonce ani nepředstírám, že vím, zda je chce (nebo nechce) získat – proto jsem se na to ptal („Nebo to chcete zmáknout BEZ kvalifikovaných učitelů?“ – laskavý čtenář si povšimne otazníku).
Tato úvaha mi připadá triviální, ale vkládám ji pro pana Brdičku. 1) Český stát není ochoten přidat plošně všem učitelům víc než (maximálně!) 10 procent současných platů. 2) Za takový plat nepůjde dělat učitele ICT žádný skutečný odborník. 3) MŠMT přijímá pseudoopatření, která samotnému panu Brdičkovi připadají nedostatečná. 4) Můj subjektivní závěr: SDV nelze fakticky realizovat!
Pravděpodobně toho o SDV mnoho nevím. Možná něčemu nerozumím. Proč mě tedy někdo z digitálních stratégů nepoučí?
Miroslav Melichar
12.5.2016 at 11.49Selektivní zvyšování platů pouze učitelům ICT? To je dost kuriozní myšlenka. I kdyby byl pan Neumajer a další sebevíc pro, tak to asi není reálná cesta. Před pár lety byly podobné úvahy o potřebě kvalifikovaných učitelů agličtiny, kteří si daleko víc vydělají jinde, do budoucna prý bude potřeba více matikářů na dělení tříd a taky by mohlo pomoci selekrivní zvyšování platů.
Jiná otázka je ale správa počítačových sítí, která je mimo školství samostatnou profesí. Správce by měl být placen zvlášť, navíc je obsah jeho práce jiný než výuka ICT. A platit správce sítě a zároveň selektivně zvýšit platy učitelům ICT, to je již jasně mimo dnešní školní realitu.
Bořivoj Brdička
13.5.2016 at 7.15SDV není všelék, který změní vše a spasí naše školství. Jejím cílem je hlavně vysvětlit nutné změny v postoji k výukovým cílům všem, kterých se to týká. A to rozhodně nejsou jen informatici! Teprve pak přichází na řadu úpravy RVP, hodinové dotace, kvalifikace a vyšší počet učitelů ICT, … Z tohoto úhlu pohledu je každá odhalená nepřesnost či nevědomost pana Kocourka velmi potřebná. Takže děkuji!